|
 Nedávno jsem se
svého milovaného šéfredaktora ptal, jestli mu není trochu smutno z toho,
že se už stráááášně dlouho neobjevila na MFMM nějaká podrobnější zmínka o
kapele Rimortis. No, protože Venca z toho byl vyloženě nešťastný (:-) ),
přeškrtal jsem svůj plánovací kalendář, kde jsem nejbližší setkání s
kapelou měl naplánované až na jejich podzimní zastávky v Pardubicích a v
Hradci a vydal jsem se na domovskou půdu Rimortis, do Úmyslovic. Uznejte,
že křest prvního DVD „…už bijí zvony“ je událostí, kterou by si, zejména
pak po dobrých zkušenostech s průběhem oslav u Rimortis a ódách hudebních
kolegů na křtitelské schpnosti basáka Vaška Mrzeny, bylo škoda nechat
ujít. Druhým hybným důvodem byla i přítomnost kapely Second End, která
aktuálně propaguje po vlastech českých (a pochopitelně i moravských) svoje
týden staré miminko, desku „Tváře“.
Že jsem zapomněl na bydžovské
Epitaf? Inu, nezapomněl…, jen po posledním setkání s touhle kapelou
v hradecké Lucii jsem byl v jejich případě krapet skeptik. Epitaf tenkrát
totiž dotáhli do absolutna svojí vizi zábavy a když do koncertního setu
dokázali zapasovat i taneční soutěž v lambádě (či makareně...) o šampáňo,
tak nějak jsem se zařekl, že se radši budu držet cédeček (a že se k „Noci
duchů“, respektive k její první polovině, strašně rád vracím…). Tentokrát,
zřejmě proto, že časový harmonogram vyžadoval věnovat se pouze muzice, na
podobné vylomeniny nedošlo. Ne že by si Epitaf odpustili svoje vizuální
dokreslování jednotlivých skladeb. Na pódiu se při „Tajemství šéfa
kuchyně“ objevil maník s řeznickou výbavou i svojí obětí, z níž
naporcované kousky nabízel do publika (podle reakce „potrefených“ bych i
věřil tomu, že šlo skutečně o čerstvé kousky :-)), při „Noci duchů“ se po
pódiu promenovala a vydatně pařila dvě zjevení, u „Vodníka“ si Radek
narazil svůj typický zelený klobouček s pentlemi….  A samotná hudba?
Nevím, jestli to bylo tím, že šlo o otvírací set, nebo tím, že přes den se
teploměr vyšplhal tak vysoko (kde že předloňské neskutečné mrazy z
červnového koncertu Stratovarius jsou…), ale nemohl jsem se zbavit pocitu,
že na obou frontách (v hledišti i na pódiu) se začalo poněkud ospale.
Rozhýbala mě třetí v pořadí „Ikarův pád“ s interesantním dvojhlasem a z
písní z nové desky, na které jsem se těšil, jsem stihl ještě „Noc duchů“.
A pak už jsem pelášil na rozhovor se Second End, takže jen z doslechu můžu
tlumočit, že Epitaf to velice solidně rozjeli (řečeno slovy kamaráda:
„…na tu zatracenou „Piraňu“ už jsem si zvykl a ten závěr parádně
vygradovali…“). Takže Epitafové, my se stejně zase brzy někde kolem
Hradce potkáme, tak já doufám, že chytnu koncert, kde nebudete mít na
nějaké skopičiny čas a že budu moct hlášení o parádním závěru nikoliv
zprostředkovávat, ale vypouštět z vlastní papuly.
Set list: Dr.
Jackyll – Mr. Hyde, Tajemství šéfa kuchyně, Ikarův pád, Nóbl dáma, Vodník,
Noc duchů, Zajatci času, …
Je výhodou, když dopodrobna znáte
playlist kapely? V případě, že jdete zapařit a vybláznit se, tak asi
určitě. V případě, že máte v plánu smolit nějaký report, to zas taková
výhoda není :-). No ano, Rimortis se (alespoň co se playlistu týká)
drželi osvědčených kousků, až na pořadí posledních skladeb předvedli
identický playlist jako např. vloni na podzim v Pardubicích. Přiznávám, že
jsem v souvislosti s křtem dvd tak nějak věřil tomu, že nějaké překvapení
přijde. A přišlo. Prvním z nich bylo to, jak Rimortis v cuku letu bez
velkých řečí dvd „…už bijí zvony“ pokřtili. Bum, cák, fí :-). Jinak
řečeno: „Jamesi, pojď doprostředka, seš nejmenší. Tohle je naše
dývídýčko, chlapi, polejváme!  Tak, Jamesi, zapij
to a hoď to někam do davu…jéžiš marjá…:-) (po Jamesově olympijském
kvalifikačním výkonu v hodu dalekém :-) )“a znovu zpátky ke speedu. Pokud
jsem snad trpěl pocitem, že to Rimortis vzali s řečmi u křtu trochu
zkrátka, tak co se překvapení i řečí týče, přišla ještě jedna velká
chvíle. Nakolik bylo datum křestu vybráno náhodou a nakolik neúprosným
řízením osudu je otázka. Nicméně právě v tomhle období Vašek Mrzena slaví
svoje narozeniny, takže na pódiu proběhla i malá oslava s bývalými členy
Terezou, Dušanem a Romanem a úžasným „dvd“ dortem od personálu kulturního
stánku v Úmyslovicích. Jakési překvapení-nepřekvapení pro měl byl „nový“
kytarista James. Bylo to poprvé, co jsem Rimortis potkal po odchodu
kytaristy Davida Vaňka, ale nemůžu říct, že by tahle změna přinesla
nějakou zásadní revoluci. Což by se dalo vyložit všelijak, ale vzhledem k
tomu, že jsem si Davida v řadách kapely nemohl vynachválit, tak je to pro
Jamese vlastně pochvala :-). Snad jen delší kytarově sólová exhibice mi
trošku chyběla… Již před koncertem i v jeho průběhu se promítaly záběry z
aktuálního dvd na zeď proti pódiu. Člověk si mohl udělat představu o tom,
co by ho na nosiči mohlo čekat a evidentně dobře se bavili i členové
kapely, kterým občas při pohledu na zeď, zdánlivě bezdůvodně, ujížděly
koutky úst. Po „Hunting High And Low“ přišlo mohutné vyvolávání „ještě
jednu, ještě jednu“ a pochopitelně, že se Rimortis nenechali dlouho
přemlouvat. Super finále s „Pláčem andělů“, chvilka závěrečného pózování a
pak už tužky do ruky a zvěčnit se všem zájemcům na cokoliv.
Našlapaný set, nabuzené diváctvo (i když jsem očekával trochu
větší návštěvu), výborná atmosféra, super zvuk, skvěle zahrané hitovky,
prostě tradičně silný Rimortis…
Set list: Zvony fantazie, Stín
křídel, Buď vůle tvá, Rozcestí osudu, Ve jménu kříže, Vesmírem plout,
křest, Sedmý syn, dortík, Černý kůň, S.O.S., Píseň neznámého
vojína, Rimortis II, Hunting High And Low, Pláč andělů.
Second End si užili vskutku hektický den. Odpoledne
vystoupení na festivalu v Teplicích nad Metují, večer další koncert v
Úmyslovicích (o cestě zpátky domů na Moravu nemluvě…). Před koncertem jsme
se s kluky tak trochu navzájem strašili, jaká že zbude síla lidu na jejich
set. Dopočítali jsme se toho, že pod pódiem zbudeme jistojistě alespoň
tři…, realita nebyla tak tragická, nicméně přece jen valná část osazenstva
se vytratila. Second End neměli svou pozici vůbec snadnou. Jejich tvorba
není úplně nejsnadnější záležitost. Alespoň tedy mě se bez znalosti
většiny písniček (před koncertem jsem nasál jen titulní věc z novinkové
desky a kompletní promo „Vše co mám“, ze kterého zazněly dvě skladby) na
první ucho nedařilo příliš proniknout do živě těžkotonážního, úderného a
syrového heavíku. Fakt je, že u naposlouchaných věcí není žádný velký
problém chytit se melodické linky či podmanivého rytmu, takže
předpokládám, že po naposlouchání aktuálního cejda „Tváře“ by mohl být
koncert Second End přece jen o kus větší zážitek.
 Nutno konstatovat,
že ač hudba Second End není zrovna prvoposlechová chytlavka (soudě podle
živého provedení, cejdo si tradičně nechávám až za odměnu po sepsání
reportu), jejich vystoupení mi bylo hodně sympatické. Důvody? 1) Výrazný,
strojově přesný šlapavý rytmus, plný tempových změn. Můj něžný doprovod
konstatoval, že se jí při hudbě Second End velice příjemně (asi nejlépe za
celý večer) pohupovalo. 2) V proslovech roztomile popletený frontman.
Nevím, jestli Bořova rozšafnost je setrvalý stav nebo momentální
dispozice, každopádně to byl skvělý kontrast k poměrně složité struktuře
skladeb. Jak nepřístupně na mě některé písně působily, o to lidštěji na mě
zabíral Bořův projev – v proslovech zábavný, při zpěvu rtuťovitý a
energický. 3) Zkušenost a muzikantství. Vystoupení Second End mi přišlo
naprosto přirozené, na co strhávat pozornost velkými gesty nebo pózami,
když pozornost si zaslouží hlavně nejednoduchá muzika. 4) Přístup kapely k
příznivcům. Ač nebylo daleko k tomu, aby se poměr členové kapely –
příznivci pod pódiem srovnal jedna k jedné, neměli Second End po skončení
setu potřebu hned mizet a, byť jen pro hrstičku fandů, nastavili o jeden
přídavek. Tohle jsou přesně ty momenty, které se cení.
Těžko si
představit, že se Second End stanou metalovým mainstreamem (ne snad, že by
kluci měli tendence o to usilovat). Nechci vynášet příliš předčasně soudy,
po poslechu cédéčka třeba budu chytřejší, ale už teď si troufnu tipnout,
že Second End mají silný potenciál na to stát se žádanou klubovou
akvizicí.
Setlist: Tváře, Jen se ptej, Vše co mám, Podivná zem, Za
černou zdí, Rány osudu, Stopy, Bláznivý svět, Třináctá komnata, Časy zlý,
Hra stínů, Ve jménu slávy
|
