Report / Festival / Kuřim u Brna /Second End, Eagleheart, Totální nasazení, X-Core, Witch Hammer, Krleš, Miloš Dodo Doležal, Axxis, De Bill Heads / sobota 20. září 2008, od 12 hod.

Tak se nám kuřimský fest vrátil na tamější zámek... Na tom si v předposlední zářijovou sobotu dala sraz šlechta českého metalu, doplněná o stavovské příslušníky z Německa a rovněž z jiných žánrů, jako např. punk rock nebo core. Já osobně jsem se z avizovaných kapel nejvíc těšil na Second End, Eagleheart a Miloše Doležala, ale též na Root nebo Krleš, zvědav jsem byl na dobrými referencemi opředený jablunkovský Witch Hammer; headlinerem byl pochopitelně německý Axxis.

Počasí bylo dost surové, ale naštěstí nepršelo, což navíc vydrželo po celých dvanáct hodin přehlídky. Nicméně právě značná zima a relativně nízká návštěva, kteréžto faktory spolu bohužel příčinně souvisely, způsobila, že zkraje festivalu pořadatel oznámil úsporná opatření v podobě zúžení počtu účinkujících (po dohodě s dotčenými kapelami), takže ze seznamu jsme si mohli vyškrtnout Rammstein Revival, Rybičky 48 a Root, kdy zejména zrušení vystoupení této black metalové legendy vyvolalo hlasitý nesouhlas.

Sice čestná, ale poněkud nevděčná úloha startéra připadla SECOND ENDu. Ve studeném sobotním poledni (!) rozpálila moravská squadra především pecky ze svého nejnovějšího alba Tváře, a nutno podotknout, že v tuto dobu ještě poněkud řidší publikum se jí dařilo "rozmrazovat" poměrně úspěšně - čili tak říkajíc když úloha čestná, tak splněná se ctí. Navíc mi kapela způsobila velkou radost, když po delší době zahrála i dvě moje velmi oblíbené skladby, totiž Ve jménu slávy a Hra stínů, navíc s osobním věnováním. Chlapi, musím říct, že jste frajeři v tom nejlepším slova smyslu, díky! Myslím, že nejen obě tyto písničky, ale celý set SE vyzněl na zámeckém nádvoří dost fajn, i zvuk byl již v tuto dobu výborný (jak jinak, když zvučil Karel Vodička z Kernu, že?), jenom to bylo celých dvanáct hodin takové trochu hlasité... Second End podle mého názoru patří k hudební špičce svého žánru u nás a svým kuřimským výkonem to opět potvrdil. Na samotný začátek dlooooooouhého festivalu laťka nasazená pořádně vysoko, uvidíme, jak se bude skákat dál.

Příjemným, akčním zpestřením jednotlivých setů bylo pravidelné házení cédéčka vždy oné příslušné kapely do publika, kdy nejmenované děvče dokázalo zaujmout polohu tak atraktivní, že prý po skončení festivalu odcházelo s docela slušnou sbírkou. Inu, sympatická může být nejen muzika...

Další palbu zajistili brněnští power metaloví "střelci" EAGLEHEART, kteří svým koncertním programem stále propagují poslední CD Moment Of Life, jímž se trefili do vkusu spousty českých metalových příznivců. Jejich řízná odpichová muzika přilákala pod pódium už poměrně početnější publikum, do nějž chlapci sypali bomby jako Dont Turn Your Head nebo titulní Moment Of Life. Navíc kluci kromě muziky provozují při akcích docela slušný tělocvik, počínaje rozdováděnými hlavami, a tak častokrát bylo namísto jejich obličejů vidno jen rozevláté hřívy vlasů, což potvrzují i pořízené fotografie. I tak měl jejich power metal svůj "ksicht" - Eagleheart odvedl standardně dobrý výkon a zaznamenal značný ohlas, a proto nezbývá než se těšit na sobotu 27. 9. na Favál, kdy bude určitě jeho produkce delší než něco málo přes kuřimskou půlhodinku.   

Celá přehlídka velmi dobře odsejpala, protože pauzy mezi jednotlivými kapely byly dodržovány čtvrthodinové, a již za chvíli byli "on stage" největší exoti tohoto festivalu, jak samo sebe nazvalo TOTÁLNÍ NASAZENÍ, veselý (nejen)punk ze Slaného. Klukům vskutku nadhled nechybí, což se projevilo nejen při krátké zvukové zkoušce, kdy fontman famózně zaimprovizoval zpívaným dvojverším "toto je zkouška zvuková / co slyšíš ty, slyším i já" a v tu chvíli bylo jasné, že s těmito chlapíky se rozhodně nudit nebudeme. Krátké svižné písničky s odlehčenými texty (viz např. slovní hříčka, píseň "AustralSka") prokládali zábavnými proslovy a jejich muzikální vstřícnost byla patrná i ze skutečnosti, že svoje dvacetipísňové "best of" CD prodávala za totálně podsazených 50 korun, které od řady zájemců vybíral člověk "s dvojbarevnou hlavou". I když tento žánr není mým krevním, tak představoval příjemné festivalové oživení a poněkud prořídlé diváctvo si určitě získal. I mého punkem infikovaného kamaráda, který když se dozvěděl, kolik to CD stojí, valil pro něj div se nepřerazil.

A jak už to na déletrvajících produkcích bývá, nota bene je-li zima na pivo, leckterým přítomným jedincům začínala v žilách kolovat nejenom krev. Obzvlášť pár vytipovaných exemplářů vypadalo tak nějak podivně fialově, jako by byli na tomhle fesťáku minimálně třetí den...

Metalové odskoky pokračovaly i hrou znojemsko-jihlavské bandy X-CORE, jejíž název již zřetelně napovídá, jakým stylem se skupina zabývá. Řízný hard core duněl kuřimským zámečkem a pogo v publiku pokračovalo; soudě dle slastných výrazů některých tanečníků je určitě pogo etymologicky od slova pogoda... Tohle bohužel není můj styl, vydržím soustředěně poslouchat tak tři písničky, ale diváctvu se X-Core líbili a společně s hráči na pódiu to pěkně rozpumprlíkovali. Vysoké nasazení, pódiová show (i když stále bylo světlo, takže stále bez světel). Závěrem jako bonus zazněla jedna předělaná černá Metallica (Sad But True) a já už se pomalu začínal těšit opět na melodický set, který přivezli Witch Hammer.

Hudební dovádění zpestřilo přání k narozeninám jednomu z návštěvníků, podpořené darem v podobě nafukovací panny. S Aničkou pak dotyčný v řadách publika vesele obcoval, pózoval pro fotografy a vždy ji kamarádsky zapůjčil kapelám, aby si s ní také užili. Inu, tomu se říká kolegialita...

Na jablunkovskou skupinu WITCH HAMMER jsem se dost těšil. Četl jsem na ni značnou chválu, ale naživo jsem ji nikdy neviděl. Zvláště mne zaujalo, že skupina údajně hraje starý dobrý heavy metal ve stylu mých oblíbených Running Wild, což už se dneska moc nevidí. Měl jsem sice trochu strach z toho, že kapela mi bude znít jinak, jelikož většinou se v konkrétním hudebním přirovnání kapel s ostatními příliš neshoduji, ovšem tentokrát to zařazení vyšlo do puntíku. Koncertní program čtveřice vychází z debutového alba Price For The New World z roku 2007 a z něj zazněly např. hitovka Give It Up, balada Lost Memories nebo Kill My Pain, kterýžto song byl pořadatelem věnován jednomu z návštěvníků, kterému se právě narodilo dítě (manželka byla samozřejmě narozdíl od něj v porodnici). Byť zpěvák a kytarista Jan Šotkovský, stylově po celou dobu v černém klobouku a i v té zimě statečně do půl pasu svlečený (!), správně poznamenal, že si není úplně jist, zda právě skladba s názvem Kill My Pain je pro tuto příležitost ta nejvhodnější... Witch Hammer prokázali, že přízvisko "čeští Running Wild" není mylné, a dovedli k realizaci můj záměr zakoupit si jejich již zmíněné CD. Myslím, že i Rock n Rolf Kasparek by z Vás měl kluci radost!

KRLEŠ - jeden z mála kvalitních zástupců melodického metalu s ženským zpěvem v zemích českých. Krleš do Kuřimi přivezl ještě žhnoucí CD Perunovo requiem, které jsem zakoupil, a pochopitelně kromě starých osvědčených hitovek (namátkou Dejte plamenům co hoří nebo Rytíři bez koní) zněly novinky, kupříkladu otvírák Soumrak bohů. Frontmanka Lucie Roubíčková disponuje kromě nesporných pěveckých kvalit též výrazným sex-appealem, a vystoupení tak mělo náboj nejen metalový. Skupina výborně šlape, zvládá vypalovačky i pochodovky a v Kuřimi zajistila věru svěží zážitek. V průběhu tohoto setu bylo již na pódiu poměrně šero, a tudíž rozsvícení světel alespoň na jeho samotný závěr určitě potěšilo všechny zúčastněné. Proslulá nepsaná hymna ženského metalu All We Are z repertoáru Doro Pesch a Warlocku tak již coby koncový bonus zněla za správné "laserové" atmosféry.  

Tuzemským vrcholem večera bylo určitě vystoupení legendy českého heavy metalu, kytaristy a zpěváka známého z pražského, dnes neexistujícího Vitacitu, MILOŠE DODO DOLEŽALA, který nyní vystupuje v trio sestavě s basou a bicími a hraje jak pecky starého Vitacitu, tak skladby ze svých sólových desek. Tradiční CD (instrumentální Nejvyšší vibrace) se výjimečně neházelo, ale pořadatel jej předal do první řady člověku, který se ten den dostavil údajně již v devět hodin ráno, koupil čtyři lístky a prohlásil, že miluje Miloše Dodo Doležala.

Doda mám taky strašně rád. Je fenomenální hráč, obrovský profesionál a je dost upřímnej. Když na něho v závěru jeho vystoupení začal někdo pokřikovat obvyklé "Nemůžou", klidně odvětil, že oni se v té zimě snaží, jak jen to jde, a křičet na ně "Nemůžou" není fér.

Miloš Dodo Doležal potěšil přítomný dav singlovkami Poutník životem / Strach či kultovkami Sibyla nebo Já chci se ptát těch králů, kterou můžeme v současnosti slýchat jak od něj, tak od Křížkova Kreysonu - naposledy jsem ji slyšel před měsícem v Jiříkovicích...  Kromě toho přidal písně od svého milovaného Jimiho Hendrixe, např. v české verzi Oheň (Fire) z alba Dodo hraje Hendrixe z roku 1997, anebo známou Purple Haze.

Jako host vystupuje s kapelou Dodův patnáctiletý syn, tzv. Dodík či Malý Dodo, který je ve svých nemnoha letech skvělým divokým baskytaristou. Kdo chodí na Doležala pravidelně, mohl s ním zažít např. už nedávné báječné koncerty v Brně na Melodce, a nutno říci, že vidět v burácejícím ohňostroji tónů vedle sebe otce se synem je parádní zážitek, stejně jako Dodíka v dynamickém basovém sólu, kterým doplnil skvělá kytarová sóla svého otce. Kdo nezažil, o dost přišel, tak alespoň viz fotečky.

Miloš Dodo Doležal mi udělal radost nejen muzikou, ale taktéž informací, že konečně už příští rok plánuje vydat - po předchozím instrumentálním - česky zpívané nové CD, čili se myslím máme na co těšit.

A nyní již k zahraničnímu hostu. Třebaže německý melodický metal miluju, ať už s přívlastkem heavy nebo power (v čele se Squealer, Running Wild nebo Angel Dust), tak skupinu AXXIS, která u nás není zase až tolik známá, jsem neměl vůbec nastudovanou. Sice jsem si říkal, že to před festem určitě doženu, leč nestalo se. Ale vůbec to nevadilo. I tak to byl obrovský zážitek, způsobený nejen šlapavou muzikou s mnoha říznými peckami (ať už z poslední desky Doom Of Destiny z roku 2007 - pamatuju si např. skladbu Blood Angel, anebo starší závěrečnou hitovku Living In A World), ale především tou nádhernou přátelskou show, kterou skupina předvedla. Žádné nafoukané primadony, ale skromní sympatičtí chlapíci, kteří přijeli už den předem, zapařili a moc se jim v Kuřimi líbilo. Otázka je, nakolik mysleli žertem, že když jeli na festival, čekali pět tisíc lidí...

Zpěvák (Bernhard Weiss) skvěle komunikoval s publikem, a když to zrovna nešlo anglicky, vzal si na pomoc tahák s českými větami. Operativně si zaimprovizoval s podanou Ančou, což ho zřejmě neuspokojilo, a tak následně vytáhl na pódium z první řady dvě sympatické fanynky Renatu a Ivanu, které naučil hrát na nějakou tamburínu či co a pak se s nimi ještě na památku přímo "on stage" vyfotil. Kromě zpěvu navíc tento frontman po prknech pořád lítal, zběsile rozhazoval rukama á la "indiánský tanec" a vůbec nebyl k uklidnění. Parádní show, kterou dotvářely i takové kontrastní vtípky, jako že (bas)kytaristi si na ploužák donesli židle a odehráli jej vsedě, kapela zakončila nezbytnými přídavky, a svým vystoupením musela potěšit všechny příznivce úžasně přátelské metalové atmosféry, jakou si lze jen představit. Vivat Axxis, dostali jste mne, začnu dohánět mezery ve svém metalovém vzdělání (a že jich teda je!).

Po těchto dvou hřebech večera již následovala pouze jediná produkce, skupiny De Bill Heads, ale tato kapela snad promine, stejně jako Vy, kdož jste se dočetli až sem, nohy jsem měl po dvanácti hodinách zmrzlé a zdřevěnělé, uši zalehlé, a tak jsme se po Axxis vydali k domovu.

Celkový dojem byl však jasný - vůbec jsem nelitoval, že jsem se dvanáct hodin nechal lehce mrazit. Stálo to za to. V Kuřimi se totiž podávala krmě vpravdě zámecká, a teď tím zrovna nemyslím ta výborná grilovaná kuřátka anebo pikantní jarmareční klobásky... V Kuřimi to bylo prostě mňam.  


Dědek.