Second End – Tváře

Konečné nalezení kýženého hudebního výrazu, definitivní ustálení hráčské sestavy a následný nástup k nové éře. Možná právě takový význam má pro skupinu Second End nová deska s více než příznačným názvem Tváře.

Tričko pánské s dlouhým rukávem Lebka...

490 Kč

A že tohoto pojmenování album co do pestrosti náplně určitě dostojí, je během poslechu dostatečně patrné, a to i přes neoddiskutovatelný důraz na převážně heavy metalové vyznění celého kotouče.

Přestože následující řádky budou hovořit zejména o již třetím plnohodnotném zápisu nahraném v domažlickém Studiu Franz Kavkaz, vězte, že vzhledem k mnoha kolotočům v sestavě Second End dozajista půjde svým způsobem o počin předznamenávající pozvolné vyšlapávání nové (a snad také dlouhodobé) tvůrčí cestičky. Až singlem „Vše co mám“ z roku 2006 a následným příchodem zpěváka Stanislava Peřinky se totiž formaci konečně podařilo proniknout mezi tuzemské interprety, kteří si mohli vesele pobrukovat na těch „vyhlášenějších“ festivalových pódiích, k čemuž dopomohlo i společné turné s velikány domácí metalové scény, kapelou Arakain. Však také později dokonale zafungovala spolupráce s tamějším vokalistou Honzou Toužimským, jenž se ujal režie prvního oficiálního klipu Secnod End.

Ovšem nyní už honem k novinkovému albu. Již zmiňovaný Stanislav „Bořa“ Peřinka zákonitě dostává značný prostor především při textovém vyjádření a jeho postupy se dokonale zrcadlí hned v devíti skladbách. Během poslechu Tváří lze snadno nabýt dojmu zdařile zvolených slovních spojení a obratů pro zpěvákův pěvecký rejstřík. Ne že by zrovna Peřinkova barva hlasu udivovala něčím dosud neslyšeným, avšak využití tu nachraptělých, tu vyšších vokálních poloh dodává zdánlivě obyčejnému projevu punc velice slušně akceptovatelné a nikterak nerušící atmosféry.

Tváře posluchači zprvu nastavují úvodní otevíračku připomínající ponejprve sabbathovské (a jinými skupinami bohužel několikrát provařené) intro, ovšem od titulního druhého tracku se již zabarvují hlavně do kovových odstínů. Hlavní kompoziční proporce jednotlivých skladeb spočívají v pozvolné gradaci poklidnějších pasáží slok, aby pak došlo k většímu pěveckému rozletu a patřičnému „přiložení pod kotel“ ze strun kytarového tandemu Ducháček – Švantner. Krom nezbytného vkládání sólových partů občas zafungují i klávesové linky, což platí zejména v písni „13. komnata“, kde taktéž zaujme výtečný zlom zhruba ve třetí minutě (kytary zde zahoblují jak v nějaké renomované progové kapele). Počáteční probublávání basy během rozeznění následných „Stop“ se mění v další solidní heavíkový zápis a nejinak tomu bývá u dalších písní.

Jednou z malých vad na kráse je však příliš často užívaný a tudíž místy jednotvárný postup, kdy dlouhý refrén (sic téměř vždy s nezpochybnitelným tahem na branku) znamená vyústění a jakýsi pomyslný vrcholek té či oné skladby. Taková věc nemusí být nutně špatnou volbou, zvlášť při klasicko-metalovém pojetí desky, ovšem při téměř hodinové stopáži může dojít k nevítanému slévání jednotlivých motivů v písních obsažených. Nic na tom nezmění ani závěrečná pozoruhodně sestavená instrumentálka.

I přes výše uvedené aspekty představují Tváře zdařile zpracovaný materiál, jenž spoléhá na přímočarost, vzletné refrény vyjadřované výborným vokálem a mimo jiné také občasné okořenění zajímavými kytarovými a klávesovými prvky. Této skupině patří „koncertní role arakainovského sekundanta“ naprosto zaslouženě.