Propast

Padá hvězda do ráje snů, jak touhou posedlá.
Všechny oči jsou dokořán, tma si tě osedlá.
Jako ten sen, co zdál se nám, sním už se nezměníš.
Jako ten den, co přáli nám, v tom snu se probudíš.

Stojíš těsně nad propastí, jen krok a všechno začíná.
Nebo končí pádem kdo ví, na dno se podíváš.
Jako ten sen, co zdál se nám, sním už se nezměníš.
Jako ten den, co přáli nám, v tom snu se probudíš.

Ref:
Ty rána já totiž znám,
tvá vůně skrz mně proniká.
Ty rána znám jenom já,
střípky snů dál zamykám.

Jak supi nad údolím, čekají konec tvůj,
Už ti zmizet nedovolí, zastav se - stůj.
Jako ten sen, co zdál se nám, sním už se nezměníš.
Jako ten den, co přáli nám, v tom snu se probudíš.

Ref:
Ty rána já totiž znám,
tvá vůně skrz mně proniká.
Ty rána znám jenom já,
střípky snů dál zamykám,
...střípky snů dál zamykám.